Cestování

Napříč Portugalskem

Porto a okolí

Porto se nám moc líbilo. Není moc velké, takže k dopravě vám vystačí vlastní nohy, abyste viděli a ochutnali vše, co za to stojí. My jsme bydleli v Aparthotelu Oporto, který nabízí hezké apartmány se snídaní a možnost parkování. Vjezd je tedy pouze pro otrlé řidiče, ale zvládli jsme to bez oděrek 🙂 První den jsme vyrazili přes historické centrum do půvabné čtvrti Ribeira a samozřejmě ke slavnému mostu Ludvíka I. Cestou jsme minuli spoustu krásných domů obložených tradičními modrými kachličkami azulejos. Největší kachličkovou výzdobu ztvárňující výjevy z portugalských dějin najdete v budově hlavního nádraží. Rozhodně nevynechejte, stojí za to! K večeři jsme vyzkoušeli dvě největší místní klasiky, a sice sušenou tresku s bramborami, cibulí a vejcem – bacalao al bras a obří sendvič s pivní omáčkou a hranolkami – francesinha. Treska nám chutnala, sendvič vás opravdu nenechá hladové, ale úplně nás neoslovil. Taková prasárnička 🙂 Druhý den jsme nakoukli do slavného knihkupectví, kterým se inspirovala J.K.Rowling pro příběhy o Harrym Potterovi. Nicméně, abychom mohli dovnitř, chtělo to vystát řadu tak na dvě hodiny, a to se nám nechtělo. Takže jsme navštívili dva krásné kostely – Igreja do Carmo (opět krásné místo pro focení azulejos) a Igreja dos Clérigos (zde pořídíte krásné záběry tramvají s kostelem v pozadí). Dále už nás to zaválo na ochutnávku portského na druhý břeh řeky do vinařské čtvrti Vila Nova de Gaia. Jde o úžasné nábřeží plné vinných sklepů a restaurací nabízejících ochutnávky portského, drinků z něj a místních tapas (olivy, taštičky empanadas, krokety, sardinky a spoustu dalších dobrot). Pokud jste nikdy neslyšeli o porticu, tzn. portské + tonic, dejte si ho, je to dobrota. Ze čtvrti jede i lanovka, kterou se dostanete na vršek slavného mostu, ale my jsme si po hojném ochutnávání rádi do horní části mostu vyšlápli sami. Je to asi nejlepší místo pro pozorování západu slunce. Samotný výhled z vrchního patra mostu je ale na obě strany úchvatný v jakoukoliv dobu.

Coimbra, Lisabon, Sintra a okolí

Z Porta jsme pokračovali přes universitní kampus Coimbra, který je příjemnou zastávkou na cestě do Lisabonu. Vstup do kampusu je zdarma, vstupenku do turniketu vám vydají v info centru. V kampusu můžete v podstatě kamkoliv a na posilněnou si dejte pastel a kávu se studenty v universitním bistru. Zastávka tak na jednu až dvě hodiny. Odpoledne jsme dorazili do Lisabonu. Bydlení jsme měli v ikonické čtvrti s křivolakými uličkami Alfama, kde se nám moc líbilo. Lisabon nabízí spoustu památek a zajímavých míst včetně sochy Krista podobné té v Brazílii a most, který připomíná Golden Gate v San Franciscu. My jsme nechtěli vidět za každou cenu vše, takže jsme si prošli Alfamu, kde se hezky fotí tramvaje a azulejos, projeli jsme se slavnou tramvají č. 28, která projíždí celým městem, jízdenky pořídíte přímo u řidiče a prohlédnete si město pěkně v sedě :), dali jsme si čerstvou rybu a chobotnici na pobřeží a ochutnali nejslavnější sladkost Pastel de Belém přímo v Belémě. Pastel de nata ale koupíte po celém Portugalsku, je to košíček z listového těsta plněný žloutkovým krémem. Pokud rádi běháte, promenáda kolem moře v Lisabonu je k tomu jako dělaná. Cestou uvidíte slavný most, Belémskou věž a další místní památky. Lisabon je větší než Porto a je tady mnoho k vidění, ale stejně jako většině známých se nám o chlup více líbilo v Portu. Možná absence vinných sklepů? 🙂 Každopádně měli jsme na Lisabon pouze dva dny a večery a neviděli jsme zdaleka vše zajímavé, takže třeba ještě v budoucnu změníme názor.

Z Lisabonu je to kousek do kouzelné Sintry a k barevnému paláci Da Pena. Tam jsem prostě musela, jelikož jsem barevný pohádkový palác toužila vidět na vlastní oči. A byl boží! Přivezl nás k němu dredatý student Luca na své motorové rikše za 45 EUR (jezdí tam údajně i autobus, ale my se ho nedočkali a zpáteční jízdu pro dva jsme usmlouvali z původních 65 EUR, takže to docela ujde, alternativně se dá nahoru vyjít pěšky … chodíme sice rádi, ale v tom horku, po asfaltu, do kopce se nám moc nechtělo). Normálně je prý lepší si koupit vstup do paláce předem, abyste se vyhnuli dlouhým frontám. Nicméně, kvůli COVID bylo Portugalsko docela vylidněné, takže jsme vystoupili z rikši, koupili si u okýnka vstupenku a byli jsme uvnitř areálu asi za tři minuty. Více o paláci psát nebudu, koukněte ne fotky a stories na Insta. Je úchvatný! Vlastně ještě pár praktických info, v areálu paláce je restaurace a bistro, několik WC a obchod se suvenýry.

Sintra se nachází hodně na západě, takže jsme dál pokračovali na nejzápadnější bod pevninské Evropy, mys Cabo Da Roca, kde se připravte, že je velmi větrno. Je to ale překrásné místo s pěkným majákem a úžasnými výhledy z útesů na moře. Na místě panuje taková zvláštní pozitivní atmosféra, trochu jako u vodopádu Savica ve Slovinsku, asi nějaké ty pozitivní ionty 🙂 Cabo da Roca určitě taky nevynechte, je to pecka. Ideálně spojte se Sintrou a palácem a na mys zajeďte na západ slunce. Fotky budou stát za to. Kolem majáku po útesech vede i několik turistických tras s pěknými výhledy, takže pokud do paláce nechcete, dá se na mysu strávit klidně i půl dne. V sezóně je u parkoviště otevřená i restaurace s posledním pivem na západě Evropy 🙂 v červnu nebo kvůli COVID byla ale zavřená.

Dále už nás čekalo horké Algarve, konkrétně město Lagos. Dlouho jsme přemýšleli, jaké městečko na pobřeží zvolit jako základnu a Lagos byl dobrá volba. Není příliš malé ani velké, najdete v něm krásné, slavné pláže, pěkné, ale živé centrum, spoustu restaurací a barů a dostanete se z něj rychle do všech dalších důležitých bodů Algarve. Navštívili jsme taky Portimao, Carvoeiro a Lagou a Lagos nám přišel nejlepší. Možná tomu pomohl i COVID, že v centru bylo tak akorát lidí, abyste v restauraci neseděli sami a zároveň se neprodírali davy turistů. Nicméně, do Algarve jsme nejeli kvůli městečkům, ale kvůli pobřežním jeskyním a plážím. Do slavné Benagil jsme chtěli na paddleboardu, ale bohužel byly velké vlny, takže jsme využili jednu z nabídek místních agentur a z Portimao jsme si užili okružní plavbu na rychlém motorovém člunu. Řidič se toho nebál a viděli jsme desítky jeskyň a malých, schovaných pláží po celém pobřeží. Mise projít se v Benagil a pořídit fotky uvnitř se povedla jen částečně, jelikož jsme do ní vpluli, ale kvůli vlnám se nesmělo vystoupit. Zážitek z plavby stál každopádně za to a aspoň máme misi na příště 🙂

Předposlední zastávkou na cestě zpět do Porta, odkud nám letělo letadlo, bylo barevné městečko Óbidos. V průvodci na mě působilo, že to bude tuctovka s pár pěknými domy, ale NENE. Je to působivé město schované za hradbami, které vedou skutečně kolem dokola celého městečka. Za hradbami na váš čekají kouzelné uličky plné barevných domků, obchůdků se suvenýry a místním třešňovým likérem – za euro v čokoládovém panáku. Dobrota to je, klidně si dejte víckrát, prej je i pro řidiče … na konci města najdete i zbytky hradu a hradních budov a část města si můžete prohlédnout z výšky na hradbách. Praktické info – ve městě se výborně nakupují suvenýry, seženete zde tradiční korkové výrobky, keramiku, alkohol a lahůdky, vše za přiměřené ceny na jednom místě. Ve městě je i spousta restaurací, lepší ceny a místní pokrmy nabízely podniky mimo hlavní nákupní uličku, zejména kolem knihovny a kostelu sv. Petra.

Posledním navštíveným místem bylo ospalé rybářské městečko Peniche. Je to malý přístav a ráj surfařů. Ve městečku najdete starou pevnost, hezké výhledy, malé pláže a taky několik dobrých podniků, kde se najíst. Přišlo nám, že jsme v Peniche snad jediní turisté, takže atmosféra byla velmi poklidná a velmi autentická. Prošli jsme se podél pobřeží, kolem pevnosti a dali si jednu z nej večeří v Portugalsku v restauraci Os Americanos – těstoviny s mořskými plody a hovězí steak, který se rozplýval na jazyku. K tomu dobré místní víno a bylo nám skvěle. K dobré náladě ještě přispěl veselý mladý číšník (místní rodák), který nás při placení pozval na panáka portugalské pálenky. Myslel si, že nás udolá, že prý je velmi silná, ohnivá voda, ale na naši slivovici to nemělo, takže jsme přežili:) a nezbylo mu než nám tím pádem ještě doporučit bar s nejlepším portugalským ginem – Adamvs. Takže jsme si na závěr dali jeden gin tonic na dobrou noc a byli jsme překvapení, jak dobrý gin to je. Ráno jsme objeli město dokola podél pobřeží, udělali pár fotek u majáku a pokračovali do Porta na letiště.

Shrnutí

Jídlo je v Portugalsku super, pokud máte rádi ryby a mořské plody, přijdete si na své. Ceny v Portugalsku jsou stejné nebo nižší než u nás v Česku, což je velmi příjemné. Bez problémů se všude domluvíte anglicky, dokonce i bezdomovec v Lisabonu, co se nám nabídl, že nám na hlídaném parkovišti pohlídá auto 🙂 uměl skvěle anglicky. Dálnice jsou placené, auto se dá půjčit kdekoliv u letiště. My jsem využili půjčovnu AVIS, ale nemůžeme ji doporučit. Půjčili nám sice lepší auto než jsme chtěli, vrácení proběhlo naoko pohodově, ale na účet nám nevrátili deposit za plnou nádrž a dodatečně nám naúčtovali další služby, které jsme nepožadovali. Sice nám na konec deposit i větší část nesmyslných poplatků vrátili zhruba po půlroce mailování zpět, ale bylo to docela vyčerpávající a zbytečné. Jinak je ale Portugalsko krásná země a lidé byli všude velmi milí a nápomocní. Portugalsko patří mezi hlavní producenty korku na světě, takže nabízí spoustu hezkých korkových výrobků. My jsme za devět dní ochutnali z této země jen to hlavní na pobřeží a těšíme se někdy příště i na sever a do hor.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.