Lofoty. Krajina za polárním kruhem plná červených rybářských rorbu domečků. Krajina dřevěných sušáků tresek, kde můžete spatřit tajemnou polární záři. Pohádkově bílá krajina. Vrcholky Alp čnějící z moře. Krajina sobů a losů. To vše a mnohem více jsou kouzelné Lofoty. Vydejte se do země, kde se sny mění ve skutečnost.
Vždycky jsem si přála vidět polární záři! Taky jsem si moc přála vidět krajinu za polárním kruhem. Zní to tak tajemně, tak exoticky, snově … A dnes už se šťastným výrazem na tváři můžu potvrdit, že to tak nejenom zní, ale že to skutečně takové je. A ještě lepší.
Byla to v podstatě taková hurá akce. Byl leden a já jsem přemýšlela, kam pojedeme na lyže. Nicméně, při představě, jak si neustále sundávám a nasazuji respirátor na lanovce, v restauraci a všude možně, jsem začala zvažovat jiné zimní alternativy. Nabízely se pláže a exotika, ale mě to více táhlo někam na sever, kde je opravdu hodně sněhu, zima, kde si s radostí večer natáhnete teplé ponožky a dáte hrnek něčeho teplého. Antarktida asi neklapne, takže se nabízelo severní Norsko, Finsko. A pak jsem narazila na snímky červených rorbu domečků v Hamnøy a informace, že v únoru a březnu bude vrcholit sezóna aurory borealis, tedy polární záře. A bylo rozhodnuto.
Koncem února jsme přistáli v Oslu, kde jsme měli půl dne na prohlídku města a pak už nám to letělo do Evenes. Vyzvednout auto a hurá na Lofoty. Když jsme vyšli z letištní haly a viděli hromady sněhu okolo, mráček páry, co se nám vznášel od pusy a místní reklamy, co nabízely plavby do fjordů, výlety na sobí farmy a fotografie zelené polární záře, věděli jsme, že to bude pecka.
První noc jsme strávili v pomyslném hlavním městě Lofot Svolvӕru. Na hotel (Scandi) jsme dorazili až pozdě večer, ale na recepci čekala usměvavá recepční, co nám oznámila, že snídaně se podávají do 11 hod a check-out je až v poledne, takže super. Hotel se nachází na vlastním ostrůvku s výhledem na hory a rorbu domky na jedné straně a na moře, sušáky tresek a lodě na straně druhé. Každopádně, ráno jsme byli v osm vzhůru a okny s výhledem na moře jsme pozorovali tu krásu venku. Snídaně byla naprosto velkolepá, lepšího uzeného lososa jsme asi nejedli, k tomu křupavé čerstvé pečivo, čerstvé vafle, spousta sýrů, masové kuličky, vajíčka, klobásky … spokojenost největší. Navíc snídaně se servíruje v prosklené místnosti nad hladinou moře, takže výhled je opět velkolepý.
Po snídani to všechno začalo. Lofoty. Vyrazili jsme na průzkum města a okolí. Navštívili jsme největší sušáky tresek na ostrově, což samo o sobě je opravdu nevšedním zážitkem. Na sušácích navíc byly pouze rybí hlavy, tisíce rybích hlav, takže trošku bizár, ale rozhodně bylo, co fotit. Typický rybí smrádek jsme po čase přestali vnímat a jen jsme žasli a fotili. Sušené tresky představují jednu z hlavních vývozních položek Lofot a speciálně sušené hlavy jsou oblíbené zejména na asijském trhu, kde se z nich připravuje polévka a jiné dobroty. Odpoledne jsme si vyšlápli do sedla pod místním nejvyšším vrcholem, kde jsme se kochali úžasným výhledem na městečko a moře. Dolů to bylo bezpečnější po zadku, takže jsme se hezky sklouzli (nebylo to tak easy, jak to zní 🙂 ) a vydali se na kafe a něco dobrého.
Trasa, kterou jsme šli je známá díky vrcholu Svolvӕrgeita, podle kterého se město jmenuje. Na vrcholu jsou dva skalní útvary, kde odvážlivci přeskakují z jednoho na druhý a pořizují u toho zajímavé snímky. Zadejte si název vrcholu do googlu a uvidíte. Začátek trasy naleznete jednoduše podle turistických značek, které vedou celým městem.
Na večer jsme se přesunuli do rorbu vesničky v Mortsundu, kde jsme v krásném červeném dřevěném domečku (rorbu) zůstali další čtyři dny a objevovali Lofoty. Rorbu jsou tradiční rybářské domky ze dřeva, zpravidla postavené na dřevěných kůlech nad vodou. V rorbu bývá standardní kuchyně, WC a koupelna, topí se v něm a větší domky jsou patrové, takže mají terásku nebo balkon. Za nás jedno z nejhezčích a nejútulnějších ubytování na Lofotech. V našem rorbu bylo dokonce v koupelně podlahové topení, takže pěkně teplo. Možná až moc 🙂
Jelikož Mortsund leží zhruba ve středu ostrovů, není to nikam daleko a je to taková skvělá výchozí poloha. Procestovali jsme tak v podstatě celé Lofoty, zastavili se ve většině krásných rybářských městeček a podnikli několik výšlapů do okolí. Těžko doporučit jen jedno dvě nejlepší místa, jelikož po celých ostrovech na vás čekají dechberoucí výhledy, pohádková městečka, vesničky a přístavy, horské vrcholky čouhající přímo z moře, zajímavé mosty, krásné bílé pláže a večer, když bude jasno a bude vám přáno, tak i polární záře. Nám bylo přáno hned druhou noc v rorbu a pak i dva následující večery. Ani jsme nemuseli popojíždět někam, kde nebude světelný smog, protože KP Index byl na pětce, bylo jasno a polární záři bylo možné pozorovat v podstatě i z okna rorbu domečku. My jsme ale popojeli o kousek dál a pozorovali ji ze silnice v horách nad vodou a městem a pak ještě dál z hor. Tančila nám na obloze přes hodinu. Fotky se docela podařily, tak se taky pokochejte. O tom, jak tuhle tyrkysovo-zelenou nádheru vyfotit, sepíšu krátký samostatný článek.
Jak už jsem naznačovala výše, celé Lofoty jsou krásné a cestování po nich probíhá tak, že pořád vystupujete a nastupujete do auta, protože každý pohled je úžasný a za každou další zatáčkou čeká něco úchvatného. Pokud ale mám vyzdvihnout to nej nej nej, tak tady to máte.
Jižní Lofoty – městečka Hamnøy, Sakrisøy, Reine a Ӓ.
Hamnøy je v podstatě malý ostrůvek mezi dvěma mosty, přičemž hned na konci mostu se octnete v Sakrisøy. Nechybí typické rorbuhotely, které s dramatickými vrcholky hor v pozadí vypadají jako kýčovitě krásná krajina z plakátu. V Hamnøy se můžete projít po krátkém molu a pořídit záběry kotvících lodí a žasnout nad stavbami přímo na skaliscích, v jejichž průrvách sídlí stovky vřeštících racků. Je to velmi malá vesnička, takže ji projdete za chvíli. Z mostu směrem na Sakrisøy pak pořídíte ty plakátové fotky.
V Sakrisøy na vás čeká kulinářský zážitek v podobě místního bistra Anitas Seafood, kde ochutnáte nejlepší rybí polévku a burger, jaké jste kdy jedli. I ti, co normálně rybí polévku nejíte, tak tady budete 🙂 Můžete také ochutnat domácího uzeného lososa, halibuta nebo kontroverzní velrybu. Součástí bistra je i malý obchůdek s místními maličkostmi. Výzdoba je velmi originální, rozhodně zvedněte hlavu nahoru a prohlédněte si lustr ze sušených tresek 🙂 Restaurace má i letní zahrádku nad vodou a vlastní lososí sádky. V létě tak můžete posedět i venku a kochat se výhledem. Majitelka a veškerý personál byli velmi milí a angličtina je na celých Lofotech samozřejmostí. K jídlu jsme si dali i vynikající bílé víno z Itálie a v nabídce bylo i místní pivo.
Pokračujete-li silnící E10 dále na jih, pojedete okolo Reine, kam rozhodně zabočte alespoň na vyhlídku do zátoky, která stojí za to. Na konci ostrovů vás čeká městečko s nejkratším názvem na světě Ӓ (čte se “o”). Určitě si vyfoťte ceduli s názvem města, na parkovišti nad městem nechejte auto a projděte si celou vesničku, včetně muzea, místní restaurace a nezapomeňte vyšlápnout na útesy, odkud můžete pozorovat západ slunce a tuleně ve vodě pod vámi. V Ӓ jsou samozřejmě taky krásné rorbu s možností ubytování, moc se nám tam líbilo, minimálně jednu noc by si to zasloužilo. Pokud sem tedy přijedete na večer, neváhejte přenocovat. V horách je možné podniknout i řadu výstupů, takže o program není nouze a hravě zde zvládnete strávit i více nocí.
Praktické info. Na větších parkovištích u městeček býva zpravidla kavárna nebo obchod se suvenýry a WC. V zimě bývají obchůdky zavřené, ale WC je vždy otevřeno. To platí obecně po celých Lofotech.
Hennigsvӕr, Ramberg a Ballstad, Nusfjord
Jestli jste viděli dronové záběry skalnatého ostrova, na němž je jen fotbalové hřiště, tak to je Hennigsvӕr. Nicméně, kromě hřiště v něm najdete i maják, přístav, moc hezké obchůdky místních umělců – sklářské produkty, keramiku, fotografie a obrazy a taky moc dobrou restauraci Fiskekrogen. Na hřišti jsme se byli podívat, ale v zimě je pokryté sněhem. U hřiště je taky pěkná vyhlídka na útesech a malý majáček. Nechybí ani tradiční sušáky tresek. Tohle malé městečko mě osobně z ostrova Austvågsøya oslovilo asi nejvíce.
Ramberg je jedním z místních rájů pro surfaře. Ne, nezbláznila jsem se. Na Lofotech se i surfuje, a to v každé roční době. Pláže jsou opravdu krásné a v zimě jsou zmrzlé. Voda ne, ale všechno ostatní ano. Takže pro sběr mušlí doporučuji nožík, kterým mušle z písku vyřežete 🙂 Pláže jsou většinou skryty mezi útesy, v zátokách a dá se kolem udělat hezký okružní výšlap. Pláží je na Lofotech spousta a jsou většinou dobře značené už z hlavní cesty. Nechybí zázemí pro surfaře, bistra a toalety. V zimě opět často zavřeno, takže pokud chcete piknik na pláži, jídlo si radši přineste, nebo si do restaurace zavolejte předem.
Ballstad je zajímavý hlavně tím, že v něm najdete pastelově natřené rorbu domečky. Jde o ubytování, jehož majitel si řekl, že to chce jinak a vyměnil červenou barvu za pastelově fialovou, růžovou, žlutou nebo zelenou. Má to své kouzlo. V Ballstadu je také velký přístav, doky a tradiční sušáky tresek, takže o zajímavé záběry nebude nouze.
Nusfjord je rybářská vesnice, po které byla pojmenována desková hra. Kromě toho zde najdete žluté a červené rybářské rorbu postavené do půlkruhu a krásné výhledy. Ve vesničce je i kavárna a muzeum a v létě je tady prý hodně plno, takže v zimě určitě lepší. To prý platí obecně o celých Lofotech.
Lofotr a Vesterály
Lofotr je Vikingské muzeum. Hezké muzeum, kde se zábavným způsobem dovíte vše o historii vikingů. Součástí je rekonstrukce největšího vikingského statku a také pozůstatky původní stavby. V muzeu si můžete vyzkoušet všechny typické zbraně, sednout na náčelníkův trůn, nebo si dát selfie se všemi severskými bohy. Součástí muzea je restaurace a pěkný obchod se suvenýry.
V závěru jsme zavítali i na souostroví Vesterály, kde jsme navštívili tradiční sámskou sobí farmu a lososí sádky. Oboje byly velmi nevšední zážitky. Sobí farmu má na starosti rodina Sámů. V úvodu si vyslechnete krátké povídání o sobích superschopnostech (hustá srst z dutého vlákna, speciální kůstka na kopytech, která jim v zimě umožňuje našlapovat jako se sněžnicemi a v létě na špičkách, paroží, které mají v létě krvavé, jelikož do něj odčerpávají krev, aby se ochladila a ochladila je …) a jejich životě, následně vás pohostí v tradičním kulatém dřevěném domku a pak už dostanete granule a můžete mezi stádo plachých sobů, kteří by si vás bez jídla ani nevšimli 🙂 Jsou krásní. Jsou to polodivoká zvířata, která prý přes zimu dorazí na farmu a na jaře zase odejdou do hor. Každý sob údajně patří některé z rodin, která si je značkuje originálními zářezy na uších. Existuje prý až 7000 kombinací, takže každý si své stádo pozná.
Sádky lososů také stojí za návštěvu. Dovíte se opravdu hodně informací o jejich chovu, parazitech, přísných vládních opatřeních a stovkách norem, které musejí na každé farmě dodržovat a v závěru ochutnáte dva druhy za studena uzeného lososa. Potěšující bylo, že zaměstnanci se nebáli čelit všem našim všetečným dotazům ohledně antibiotik a nadměrného rybolovu a jejich odpovědi zněly uspokojivě. To už by ale bylo na jiný článek.
Prohlédněte si fotky a vydejte se také na ostrovy, kde se sny mění ve skutečnost! V létě je na nich docela narváno, takže my rozhodně doporučujeme zimní návštěvu! Další informace, videa a fotky najdete na našem instagramu @cestou_necestou_mk Pokud by vás cokoliv dalšího zajímalo, nebojte se napsat zprávu nebo mail.
